Alkohol-CHLAST

Alkohol jako takový je tajemným džinem pocházejícím z Blízkého Východu. Podle pověsti byl první alkohol uložen v lampě patřící jinochovi jménem Aladin, kterému Al Kohol, jak se džin představil, splnil tři přání. Jelikož byl ale Aladin velmi nenasytný, tak si přál i počtvrté a skončil tedy Campare.

Po těchto skromných začátcích velkého mága se Alkohol přestěhoval z lamp, které se blbě skladovaly, do lahví, převážně skleněných. Objevily se sice pokusy, dostat jej za účelem zlevnění do lahví z plastu, ale po protestech fanoušků filmu Vratné lahve a dalších oddaných uctívačů Alkohola byly tyto lahve demonstrativně vylity. Dnes se Alkohol požívá moderním způsobem, a to pitím, odborně řečeno nasáváním.

Alkoholismus

Alkoholismus je náboženství uctívající boha Alkohola. Je nejrozšířenější vírou na světě. Na alkoholistické svatyně narazíte v každé menší i větší vesnici. Kromě států Blízkého Východu, kde je Alkohol nepřítelem číslo jedna, neboť je po celém světě známější, než kniha vrchního velitele Iráckých jaderných sil, Ali Paše, Korán. Jelikož jsou ale alkoholici tajnůstkáři, tak neříkají svým svatyním svatyně, nýbrž hospody nebo restaurace, protože se v nich hospodářům ztrácí výdělky a pokud člověk opustí takovýto podnik, tak potřebuje buď restaurovat, nebo restartovat, většinou i resetovat.

Alkohol a muslimové

Panuje mnoho nejasností o tom, proč je alkohol muslimům zakázán. Vysvětlení je přitom tak prosté, pouhé selhání organismu! Prorok Mohamed stejně jako jeho vrstevníci podlehl pokušení Démona alkoholu. Bohužel patřil k tomu zlomku populace, kterému je po požití blahodárného alkoholu špatně. Proroku Mohamedovi bylo dokonce velmi špatně a dlouho. Jeho opakované pokusy s chlastem skončily stejně. Prorok Mohamed byl jistě muž nevalného charakteru, a tak z pouhé závisti (když nemůžu já, nebudou ani oni) muslimům alkohol zakázal s poukazem na to, že to byl Alláh, kdo jej zakázal. Byl tedy ke všemu i pokrytec.

Alkohol je metla lidstva?

Velmi rozšířený názor u zlomku populace, ovšem ne zcela oprávněný. Tito lidé se hluboce mýlí. Je zcela jisto, že základem jejich kardinálního omylu je v nepochopení významu slova metla a jejího užití. Metla je jak známo nástroj sloužící k metení, tudíž k posunu čehokoliv kupředu. (Srovnej s úslovím Metla vyhání děti z pekla.)

Z toho jednoznačně vyplývá, že posunuje-li se smetí, posunuje i lidstvo, a to jednoznačně kupředu. Jestliže je alkohol metla lidstva (připusťme tuto tezi), je jednoznačně hnacím motorem vývoje lidstva. Nikdo snad nepochybuje o tom, že největší vynálezy lidstva vznikly díky alkoholu, například rumu, zelené, slivovici a dalším. Najděte umělce nebo vědce, kteří by svá nejlepší díla nevytvořili jsa lehce ovlivněni alkoholem (Renoir, Edison, Einstein a další).

Je ovšem třeba umět s alkoholem správně zacházet. Nejlépe se osvědčil panák na lačno po probuzení, tak zvaný rozbřeskovák. Probudí mozek, roztáhne cévy, nastartuje v organismu důležité životní pochody. Zde je důležité podotknout, že jako rozbřeskováka nelze použít piva. Pivo po ránu totiž zažene žízeň, zažene hlad, ale také spolehlivě zažene chuť do práce. To kořalka rozhodně nedělá, naopak, pudí člověka k činorodosti a bystří jeho intelekt. Důležité je pak udržovat stálou přiměřenou hladinu alkoholu v krvi (je třeba stanovit individuálně řadou pokusů,) protože časté startování jakéhokoliv zařízení vede k jeho předčasnému opotřebení a tělo člověka bezesporu složité zařízení je.

 

 

 

HOSPODA

Hospoda je druh restauračního zařízení, ve kterém jsou návštěvníkům poskytovány za úplatu služby.

Nejčastěji jde o služby pohostinské - poskytování alkoholických i nealkoholických nápojů, drobných pochutin a teplých či studených pokrmů. Instituce hospoda se razantně liší od obdobné instituce zvané restaurace. Základní rozdíl mezi nimi je, že do hospody dochází osazenstvo především za účelem konzumace nápojů, nýbrž restaurace je mnohdy navštěvována kvůli konzumaci pokrmů. Části hospody

Drtivá většina hospod se skládá z pěti základních částí:

Místnost pro hosty (lokál)

Největší část hospody určená pro návštěvníky. Nacházejí se v ní stoly a židle, popřípadě vše, co by mohlo sloužit k pobavení návštěvníků. Obvykle to bývají hrací automaty, šipkový terč, kulečník, jukebox, televizní přijímač atd. V současné době dochází k rozdělení této místnosti na část kuřáckou a nekuřáckou oddělených čarou na podlaze, což, jak si mnoho návštěvníků myslí, vede ke zlepšení standardu kvality poskytovaných služeb.

Směrovka

 


 

Výčep

Místo ohraničené od zbytku místnosti zpravidla barem, u kterého je možno kratší dobu setrvat při konzumaci nápoje. Na druhé straně baru se nacházejí pípy sloužíci k čepování nápojů, pokladna, speciální umývací dřez na sklenice, police na sklenice, pochutiny, cigarety atd. Do oblasti výčepu (čímž se rozumí oblast za barem) je vstup povolen pouze a výhradně obsluze zařízení.

Kuchyně

Nachází se pouze v zařízeních nabízejících i pokrmy. V kuchyni slouží jeden nebo více kuchařů vařících jídlo dle jídelního lístku na základě zákazníkovy objednávky.

Personální místnost

Místnost určená k převléknutí, odpočinku a uschování osobních potřeb personálu. Personál zde také může využívat techniky „intenzivní relaxace“ a to samostatně, nebo s některým hostem.

Karetní hry

Hráči v hospodě bez samostatné herny

Hráči v hospodě bez samostatné herny

V hospodách se běžně provozují karetní hry. Hrají se buď „stálé partie“, ke kterým se hráči schází pravidelně ve stanovený den a hodinu, nebo se skupina hráčů vytvoří spontánně. Karetní hry se hrají společenské (o drobné mince) - mariáš, taroky, žolíky - nebo hazardní: oko, kopky. Některé hospody mají zvláštní karetní hernu kde má každý hráč šuplík na peníze či odkládací stolek na nápoje. V ostatních hospodách se hraje na běžných stolech, hráči si někdy sundají ubrus, aby karty lépe šustily. Podle lidového rčení - komu karty v ruce šustí, toho Pánbůh neopustí.

Personál zařízení

Personál bývá tvořen skupinou mužů či žen pod vedením jednoho nadřízeného.

Nadřízený

Nazývaný hospodský nebo výčepní. Mnohdy je k nalezení za barem, kde čepuje nápoje, které ostatní personál odnáší návštěvníkům. Může také sám obsluhovat osazenstvo baru. Bývá to osoba s přirozenou autoritou a vůdčími schopnostmi, kterých je třeba zejména při větším počtu návštěvníků.

Číšník

Muž či žena plnící požadavky návštěvníků, roznášející nápoje a pokrmy. Bývá vybaven peněženkou k vybírání útraty návštěvníků a oděn v tmavých barvách nebo v tmavé spodní části oděvu a bílé halence jde-li o ženu (sjednocený oděv však není nutností - slouží pouze k lepší orientaci apod.). Očekává se od něj náležitá úslužnost a ochota, která může být odměněna drobným obnosem - zaokrouhlením ceny nahoru zákazníkem. Zaokrouhlování směrem dolu nebývá zvykem.

Kuchař

Zpravidla muž v bílém oděvu, pohybující se skryt zrakům zákazníků v kuchyni a připravující pokrmy jimi objednané. Mezi hosty se objevuje zřídka, zpravidla když jde rozbít hubu někomu, komu nechutnal guláš.

Nabízené zboží

Nápoje
pivo a limonády lahvové i točené, míchané nápoje, lihoviny, různé druhy čaje a kávy
Drobné pochutiny
utopenci, nakládaný hermelín, slané tyčinky, oříšky, chipsy, korbáče, bramboráky
Pokrmy dle jídelního lístku dané hospody
Různé
cigarety, doutníky, sirky, zapalovače, prezervativy

Na co si dát v hospodě pozor

V první řadě na dodržení kvalitativních standardů poskytovaných služeb, dodržení hygienických norem a předpisů, neúmyslné ošizení personálem, dodržení předepsané míry nápoje, čerstvost podávaných pokrmů a nápojů, podávání alkoholických nápojů mladistvým.

Slavné hospody

Rozšíření v Česku

Hospod a obdobných zařízení funguje asi 28 000, což je v průměru 1 hospoda na 2,8 km². To dokazuje, že hospody jsou mnohem užitečnější než benzinové pumpy, jedna pumpa připadá až na 12,5 km². Ve skutečnosti jsou místa, kde o hospodu nezavadíte a zase naopak jsou místa kde ani nemusíte vylézt ven a už jste v další hospodě. Český Alkoholický svaz proto navrhuje aby se v každé benzinové pumpě povinně vedly alkoholické nápoje a hlavně pivo, čímž by se zvýšilo pokrytí a konečně bychom mohli předstihnout Bavorsko.

Toalety

Toalety pro zákazníky v současné době podléhají přísným hygienickým kritériím. Musí být pro muže a ženy zvlášť, musí v nich být předsíňka s umyvadlem oddělená od vlastní toalety neprůhlednými dveřmi. Současným trendem je instalace bezdotykových baterií umyvadel nebo držáku s papírovými ručníky na jedno použití.

Bohužel značná část hospod tato kritéria nesplňuje a proto je možno na zemi najít odpadky, moč, fekálie či spící bezdomovce (občas i nespící ale ti jsou tak na šrot, že je lépe považovat je za spící). Nedoporučuje se také užívat toalety tzv. kontaktním způsobem, neboli sednout si na prkýnko, neb bývá hnusné, ulepené, od pohledu páchnoucí a rozhodně na něm před vámi seděl tlustý chlápek co měl krvácivý konečník.

Výčepní stolice

Z Necyklopedie


 

Přejít na: navigace, hledání

Džbán

Džbán

Pivo musí mít čepici a hostinský pod čepicí“

- Jiří Paroubek

Jakápak hladinka, pořádné pivo musí mít čepici“

- Mirek Topolánek

Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác

- hostinský Palivec

 

  •  

Historie

Historie výčepů by logicky měla být stará stejně jako pivo samotné. V dřevní historii vaření piva se však pivo pouze přelévalo do menších nádob, džbánů, z nichž se potom rozlévalo hostům nebo se přímo konzumovalo. Zařízení podobná dnešním výčepům se v českých zemích objevují až ve středověku. Čepovalo se přímo z ležáckého sudu ve sklepě. Načepovaný džbán či jiné nádoby se odnesl na stůl, kde se z něj pivo rozlévalo. Lepší hostince měly uprostřed stolu kameninové desky, na které se pivo v nádobě odkládalo, aby drželo lépe nižší teplotu.

S příchodem průmyslové revoluce se začala vyrábět jednoduchá výčepní zařízení. Pomocí nich se pivo čepovalo a zároveň se sud tlakoval, aby obsah vytékal rovnoměrně bez velkých problémů.

Ukázky různých výčepních hlav


 

Výčepní stolice je vrcholem celého obřadu čepování piva. Proto musí být udržována v bezvadném pořádku. Plocha pultu má být absolutně rovná se sklonem k odtokům, říká obchodní ředitel Pivovaru Starobrno Jiří Imrýšek. Zásadní podmínkou správného čepování je dostatečný důraz na udržování celého nápojového vedení. Podle ČSN 527005 čl. IV, odst. 75, příloha 2, bod 1.1 by se čištění mělo provádět nejméně jedenkrát týdně za použití sanitačních prostředků. Starobrno disponuje týmem servisních techniků, kteří pravidelně zajišťují profesionální sanitaci celého pivního vedení.

Čepování je věda

Co se týká hnacích plynů, nepanuje mezi odborníky úplná shoda. Řada hospodských dává přednost stlačenému vzduchu před CO2 nebo technickými plyny (směsmi plynných derivátů bursíku a tvrdíku), a to zejména z ekonomických důvodů. Nejdůležitějším a zároveň nejnevyzpytatelnějším momentem při čepování piva je lidský faktor. K čepování piva musí být výčepní předurčen. Několik základních zásad platí vždy: Teplota piva při čepování by se měla pohybovat mezi 5 - 7 °C, aby zákazník dostal pivo ve sklenici vychlazené na ideálních 7 - 9 °C. Při čepování nižším než 5 °C mohou nastat problémy s pěnivostí piva nebo i s chladovým zákalem.

Ukázky výčepních stolic

Klasická výčepní stolice (typ Brettschneider)

Moderní výčepní stolice (hold Jiřímu Paroubkovi)


 

Čepice, nebo mokrá pěna

Většina restaurací, zejména v Moravstánu, si zakládá na točení piva s vysokou čepicí pěny. Některé restaurace razí oproti tomu čepování tzv. na hladinku, jehož propagátorem se stal Plzeňský Prazdroj.

  • Česká hladinka - Pivo čepované ,na hladinku' je typické hustou krémovou pěnou. Taková pěna je na rozdíl od suché ,čepice' mokrá a plná piva. Pěna je na povrchu jemná a rovná, po napití kreslí po stěnách sklenice kroužky, tzv. hladinky. Z této pěny se postupně generuje další pivo (pivo tzv. dojde). U tohoto způsobu čepování záleží do značné míry samozřejmě také na šikovnosti výčepního, ti nejlepší dokáží načepovat hladinku na jedno otočení kohoutem až těsně pod rysku,

  • Moravská čepice - Pivo, které se chlubí vysokou čepicí, bývá spíše dílem malířů či jiných umělců. Ve skutečnosti je takové pivo výsledkem čepování na mnohokrát.



Můj muž ale nevydržel v jedné hospodě vždycky si dal jedno pivo a šel zase za sluncem dál... Dopolední slunce bývalo U Kloučků a šenk září a hlavně můj muž býval nadšený ozářeným sluncem se třpytícím šenkem ve kterém se třpytily pípy a celý ten poniklovaný výčepní stůl ta výčepní stolice a můj muž v tom slunci sedával v šenku a byl v nových šatech a měl dojem že je v kostele na velké mši a každý výčepák v tom slunci mu připadal jako kněz ve slavnostním rouchu a můj muž měl dojem že takhle asi vypadají katolická nebesa ta hierarchie nebeská že každý pingl je andělíček a každý výčepák je archanděl Gabriel a andělíčci roznášejí krásná piva ale to nejsou piva to je svatá Eucharistie a takový vedoucí v bílém plášti to je svatý Petr který bdí nad kvalitou jídel a nad řízností piva a můj muž a ostatní pivní hosté a vůbec všichni hosté jsou věřící kteří přišli nikoliv jen na dopolední a odpolední mši ale všichni tady co pijí pivo zaliti sluncem všichni jsou sbor blažených sbor kterého se už netýká ani pobyt v pekle ani pobyt v očistci tady už se zlatými sklenicemi piva sedí všichni ti kteří se dostali do finalových soutěží a všichni tady jsou vyvolení a všichni jsou Beránci Boží a všichni přijímají tělo i krev Páně v podobě řízného piva a něžné smetanové pěny... Proto můj muž si brával jen jeden den dovolené protože jeden den býval v nebi.“