Opilec
Opilec
„Je mi jedno, co piju, hlavně když se motám.“
„Pivo po ránu zažene žízeň, zasytí a hlavně zažene chuť do práce.“
Opilec je podle teorií člověk, kterému se konzumace alkoholu vymkla z rukou. Jako o všech teoriích se i o této dá diskutovat. Podle nestora bijců alkoholu doc. Skály, blahé paměti, je to člověk, který denně vypije pravidelně 3 (slovy tři) piva a, ta hrůza, ráno si dává panáka. Směšné, že?
Obsah |
Jak se stát opilcem
Chce to píli a vytrvalost, v dnešní pohnuté době také dost finančních prostředků. (Kde jsou ty časy, kdy za pouhých dvacet korun bylo 10 piv, velký rum a 4,75 Kčs ještě člověku vrátili.) Čím dříve člověk začne, tím dříve se stane plně kvalifikovaným opilcem. Počátky bývají krušné, opice se dostavuje velmi brzy, již po malých dávkách alkoholu se všemi negativními následky, jako kocovina apod. Ovšem pravidelným tréninkem člověk zvyšuje konzumaci prakticky bez následků, až se dostaví kýžený okamžik, kdy zjistí, že opici nevyspal, ráno se mu třesou ruce a je zapotřebí si dát panáka nebo pivo, aby se spravil a organismus začal opět uspokojivě fungovat. Takový člověk pak může o sobě hrdě prohlásit: „Konečně jsem opilcem!“
Život opilce
Život opilce má své světlé i stinné stránky. Opíjení zabírá spoustu času (z počátku), takže opilci nezbývá než ukracovat čas strávený v práci, aby se mohl plně věnovat své zálibě, což zpravidla přináší ztrátu zaměstnání a tím pádem nedostatek financí na jeho nejoblíbenější činnost. Ke světlým stránkám pak patří snadnost s jakou opilec proplouvá životem, jeho mysl je lehká, zatížema pouze starostí, kde sehnat peníze na chlast. Jídlo je pro opilce podružnou, nedůležitou záležitostí, když je, je dobře, když není, tak co, hlavně že je chlast. Pravda, v nechápavé a pokrytecké lidské společnosti mnohdy opilec budí pohoršení a nelibost, ovšem jeho to pramálo zajímá a neláme si s tím hlavu. Opilci jsou zpravidla družní, veselí a velmi komunikativní. Ale jsou i tací, kteří se stávají agresivními, to jsou černé ovce mezi opilci.
Výskyt opilců
Vzato z marxistického třídního hlediska, opilci se rekrutují ze všech společenských tříd bez rozdílu. Zkušenost a statistiky říkají, že ponejvíce se opilci rekrutují z řad celebrit všeho druhu, novinářů, vojáků z povalování (nebo z povolání?), umělců a lékařů, stavbařů. Politici nezůstávají v tomto ohledu pozadu, jak by taky mohli, pracují přece pro blaho nás všech.
Místa výskytu opilců jsou: bary, vinárny a restaurace, hospody, putyky, bufety, nádraží a ulice. Všimněme si pořadí těchto míst, jedná se o sestupnou řadu co do kvality prostředí a finančních možností, tato řada se plně odvíjí od kvalifikace opilce, čím kvalifikovanější opilec, tím méně mu záleží na prostředí, kde svou činnost vykonává, neboť účelu musí být dosaženo co nejrychleji a nejlevněji a zde na prostředí nezáleží.
Opilec a zdraví
Zeptejme se kteréhokoliv opilce, zda se cítí být nemocen. V lepším případě řekne, že co je vám po tom, v horším případě vás pošle rovnou do prdele. Pravda, jeho játra dostávají poněkud zabrat, ale to lze napravit chlastem. Opilec vychází z ověřené teorie, že bacil je sviňa a musí se otrávit - funguje to. Málokterý opilec trpí nachlazením, rýmou, revmatizmem a podobnými prkotinami, přesto, že zhusta nocuje v přírodě pod širým nebem navzdory rozmarům počasí, nemaje již sílu dojít do postele.
Shrnutí
Lidé se opíjejí od té doby, co vynalezli alkohol. Odrůda lidí, kteří si hrdě říkají abstinenti jsou buď blbci, kteří neví o co přicházejí, dále lidé, kterým je po alkoholu špatně a tudíž se mu vyhýbají aby neblili a nejhorší jsou napravení opilci, to jsou skuteční fanatici, asi jako napravení kuřáci. Ti všichni z plných sil bojují proti konzumaci alkoholu a snaží se jej všem zošklivit. V poslední době se proslýchá, že těmto pokusům bude učiněna přítrž, údajně již bylo založeno občanské sdružení „Liga proti abstinenci“. Lze tedy s nadějí hledět do budoucna, opilci nevymřou.
